Zahrádkou na Kraví hoře si léčím duši, říká Brňanka
O zahrádkářské kolonii na Kraví hoře hovoří Hana Horáková jako o balzámu na duši. Před jarním úklidem a pálením starých dřevin, které je naplánováno na sobotu 20. dubna, přiblížila, jak obtížné je zajistit si vlastní kousek zeleného ráje uprostřed města. Paní Horáková je v invalidním důchodu a podle svých slov by se doma nebýt zahrádky asi zbláznila. Ostatně o „zotavení uživatelů i jejich rodin“ hovoří také webová stránka zahrádek (www.kh2.cz). Je na ní uvedeno také to, že byly zahrádky založeny 1. října 1946. Český zahrádkářský svaz vybírá od zahrádkářů roční nájem a hradí jím městu Brno pronájem území.
Jak jste se k zahrádce na Kraví hoře dostala?
Podala jsem si žádost na místní výbor, který sídlí uprostřed kolonie na náměstíčku. Mimo jiné je tam k zapůjčení nářadí. Dala jsem tam vzkaz, že mám zájem o zahrádku, napsala tam telefonní číslo a pak už mě kontaktovali.
Jak často výbor zahrádky přiděluje?
Jednou za rok ty, které se uvolní po starších lidech, kteří je pustí. Člověk je v pořadníku a čeká. Teď se to ale hodně omlazuje, staré lidi nahradily rodiny s dětmi, které se tu v poslední době hemží.
Je i jiná možnost?
Jedině, když se člověk domluví na tom, že zahrádku převezme od člověka, který ji tu má koupenou. Opět to ale musí schválit výbor, pokud není moc čekatelů.
Jak dlouho jste na zahrádku čekala?
Zažádala jsem si na podzim a na jaře už jsem ji měla.
Na kolik peněz pronájem zahrádky přijde?
Záleží jak která. Některé jsou větší či podsklepené, ty jsou dražší. Zahrádka se pronajímá i s domečkem. Bývalá majitelka chtěla za to, že i přenechá zahrádku s podsklepeným domkem, 15 tisíc korun. Jednou ročně pak člověk platí nájem, který dělá asi 2 600 korun a náklady na vodu. Ale vyplatí se to, člověk tu vypěstuje naprosto všechno.
Kolik zahrádek je ročně k mání?
Tak čtyři pět. Mladší generace tu nahrazuje starší.
Musí mít zájemce o zahrádku trvalé bydliště v Brně?
Nemusí, jsou tu i původem cizinci. Každopádně když už si člověk zahrádku pořídí, tak se o ni musí starat. Nesmí ležet ladem, protože třeba pampelišky musí zlikvidovat. Musí zahrádku opečovávat, aby netrpěly zahrádky ostatních.
A co člověk nesmí?
Nesmí se tu večer vyvádět, ale ani přespávat. Nesmí se chodit na staré zahrádky.
Co je podle vás největší výhodou městských zahrádek?
Je to takové hezké, klidné místo, člověk ani neví, že je ve městě. Když se to tady zazelená, tak je tu cvrkot a spousta lidí. Myslím si, že ti staří lidé tu mají kam jít. Já jsem třeba zůstala v invalidním důchodu, a kdybych nemohla jít na zahrádku, tak se doma zblázním. Člověk přijde na jiné myšlenky, je to balzám na duši.
Jak to na zahrádkách vypadá po odchodu zimy?
Teďka bude pálení, takže lidé teprve budou stříhat dřeviny a uklízet. Letos tu lidé ještě nebyli, je to tu pusté, věci jsou povalené od větru. Za čtrnáct dní to bude o něčem jiném, bude tu pěkně poklizeno. Každá chaloupka to má udělané jinak. Mě teď čeká debordelizace, vymetu pavouky, kouty, vyhážu bordel. Pak udělám posezení, někdy tu s přáteli trávíme celý den.
Chodí vám na úrodu nenechavci?
Stane se, ale jen občas, když třeba někdo prostřihne plot. Není to tak, že by to posbírali všechno.
Kromě domečků, díky kterým si člověk připadá jako někdo v Hobitíně, mě zaujali i netradiční pomůcky pro lepší úrodu. Třeba "skleník" z PET lahví, který vidím na zahrádce vaší sousedky.
Paní na to natáhne fólii a funguje to jako pařeniště. Využívá to hodně, vždycky tam toho spoustu nasází. Hned vedle je takzvaný vysoký záhon, to se zakládá na několik vrstev. Je to něco jako pařeniště, odspodu vyhřívané.
Víte něco o minulosti zahrádek na Kraví hoře?
To by vám řekl Mirek, ale ten tu, koukám, bohužel není. To je takový starý úžasný pán, takový kecal. On ví všechno. Divím se, že tu dnes není. Je to tu moře let. Vždycky vykládal, že tady na té cestičce byly kolonády. Ale to ještě nebyly zahrádky oplocené a areál zamčený.
Jaká bude budoucnost tohoto ostrůvku zeleně v Brně?
Oni nám to furt chcou brát, pořád se o to bojuje. Jednu část z jedné strany nad úvozem odebírají a chtějí tam něco stavět. Ale je tu spousta ptactva, sýkorek a ochranáři bojují proti tomu, aby nám to nevzali.
Vadilo by vám, kdyby byl v budoucnu místo zahrádek dostupných velmi omezenému počtu lidí byl třeba park, který mohou navštívit všichni?
Chtěla bych vidět, jak by si důchodci, kteří dnes mají zahrádky, šli sednout někam na lavičku do parku. Tady když jdete v létě, tak je u každé chatky pět šest lidí. Lidi a rodiny se tu schází. Myslím, že by byla velká škoda to zničit.
Zahrádky v „Hobitíně“
